Historie

První písemná zmínka o Volanicích (původně také Olanice i Volanici) pochází z roku 1325, kdy zde sídlil Stojislav z Volanic. Samotné jméno Volanice zřejmě pochází z označení ves lidí Volanových.

[stará mapa obce Volanice] V roce 1353 náležely Volanice Hynkovi z Valdštejna na Skalách, který téhož roku nechal zapsat plat klášterům v Hradci a Turnově.

V roce 1423 se zúčastnil pán z Volanic, s pánem Čunkem z Veselí, pán Sulkem z Kozojed, pánem Žlunickým, Sekeřickým a Češovským bitvy na poli „Vražedník a Kravkov“ proti Žižkovi, který zvítěžil, tvrze pobořil a odtáhl k Bydžovu (tábořil na Valech u Češova).

Od roku 1490 patřily Volanice jako příslušenství Kozojed bratřím Purkartovi a Jindřichovi Kordulům ze Sloupna. Příslušenstvím Kozojed byly Volanice po celé16. stol. V roce 1612 byly Volanice v držení Rudolfa Trčka z Lipé a v roce 1621 po složení věrnosti císaři Ferdinandovi II přešly na majitele Dymokur Albrechta Václava Smiřického ze Smiřic. Příslušenstvím dymokurského panství zůstaly Volanice až do poloviny 18. stol.

Svobodný dvůr byl v držení Volanských z Volanic. Rod Volanských byl český vladycký rok z Volanic, jenž pocházel ze vsi Volanic u Nového Bydžova. Rod se připomíná od 16. stol. do doby Bílé hory. Svobodný dvůr byl v držení Volanských až do roku 1631, kdy byl zkonfiskován a stal se příslušenstvím panství Valdštýnskému. V 17. století potom rod zanikl v chudobě. Od starobylého vladyckého rodu „Volanských“ si obec navždy podržela své jméno Volanice jakož i potok Volanka.

Před rokem 1757 koupil Volanice jako samostatný statek Bernard Zumsande ze Sendberku. Jedním z dalších majitelů Volanice byl Tobiáš Grätzel Gränzenteina, který dal kolem roku 1780 vybudovat při dvoře, pravděpodobně na místě dřívější tvrze, barokní zámek, který vytvořil výraznou dominantu vsi. K jeho stavbě bylo použito materiálu ze zbořeného jezuitského zámku v nedaleké Sběři. Odtud pochází též karyatidy nesoucí průčelní balkón. Zámek se v téměř původní podobě zachoval dodnes. Gränzensteinové vlastnili Volanice až do roku 1841, kdy je koupil Jan Urfuss. Ten prodal roku 1870 volanický velkostatek, čítající stávající dvůr, Nový dvůr a samotu Patřín (myslivna), majiteli Vysokého Veselí knížeti Karlu Paarovi. V zámku byla po r. 1870 umístěna správa dvora a byty úřadníků.

Po roce 1918 byl velkostatek zabrán Státním pozemkový úřadem a posléze po částech rozprodán. Zámek a stávající dvůr v roce 1923 zakoupil vysloužilý kapitán ruských legií Otta Drábek, Nový dvůr Josef Kučera a zbytek byl rozprodán místním a případným zájemcům.

Po roce 1949 se zámek se statkem stal majetkem státu. Postupně se v jeho správě vystřídalo několik zemědělských podniků. Do roku 1997 byl užíván JZD Volanice. Prostory zámku byly využívány jako kanceláře zemědělského družstva, byty zaměstnanců a závodní kuchyně.

V současné době je zámek majetkem soukromého vlastníka.